Povídky ke čtení

Mlha se pomalu vytrácela, ale sněžení neustávalo. Vločky dopadaly na vozovku, kde se měnily ve vrstvu mokrého sněhu. Marián trochu ubral, ale stále pokračoval dost rychle, aby nemusel opustit levý pruh dálnice. Z výdechů topení sálalo příjemné teplo a interiérem vozu se nesla tlumená hudba. Kdykoliv za sebou viděl přibližující se světlomety, mírně přidal, aby se nemusel zařadit do pomalejšího pruhu, který si pro sebe zabraly kamiony a opatrnější řidiči.  Hlavně, aby někde vepředu nebyla nehoda, pomyslel si při pohledu na tachometr. Věděl, že v rychlosti, kterou svištěla skupinka vozů, jejíž byl spontánní součástí, by jen těžko dokázal reagovat. Ať už on sám, nebo kterýkoliv z řidičů př...

Zajímalo ho, jestli tam ještě Carmen pracuje. Vešel dovnitř, zhodnotil nabídku pečiva a seznal, že za posledních pět let se výběr nikterak nezměnil. Prošel kolem chladicích boxů a v oddělení nápojů si všiml své oblíbené minerálky s lehkou citronovou příchutí – Gaseosa. Rozzářily se mu oči, když si na svěží, mírně nasládlou chuť vzpomněl a jednu lahev si dal do košíku. A pak dostal touhu něco ukrást. Vždycky to chtěl zkusit, ale nikdy neměl dost odvahy. Kradení v supermarketu je něco jako španělský národní sport, pomyslel si a vzpomněl si na kauzu s madridskou starostkou, která musela kvůli podobnému přestupku složit funkci. Dělají to všichni, uklidňoval se, když si do tašky strčil první deod...

ÚRYVEK Z KNIHY ZPRONEVĚRA   Od toho dne bral Milánka všude s sebou. Zaparkoval na Smíchově a s miminem ve vajíčku vešel do italské restaurace na rohu, naproti nákupnímu centru. Překvapilo ho, že se mu člověk, s nímž má mít schůzku, ozval napřímo. Sám své domy nikde neinzeroval. Přesto mu jednoho odpoledne zavolal jakýsi Petr Šarapatka a chtěl se sejít.  „Á, pan Rudok osobně, i s dítětem, gratuluji!“ pozdravil ho od stolu mladý muž se sportovní postavou. Milana tím překvapil. Znají se? Měli by se znát?  „Dobrý den, známe se odněkud?“ zeptal se Milan nejistě.  „Zprostředkovaně ano,“ odpověděl rázně.  „Nerozumím...“ „Brzy pochopíte.“ „Jste tu kvůli domu?“ „Kvůl...

František seděl sám ve zbytečně velké čekárně. Na zdech nástěnky a uprostřed dlouhá řada lavic. Nikde nikdo. Přesto si nesedl. Snažil se minimalizovat kontakt s tímto odporným, nemocničním prostředím. Štítil se ho a udělal by cokoliv, aby sem nikdy nemusel.  "Pan Pastorek," vykoukla mladá sestřička zpoza mohutných polstrovaných dveří a pokusila se o úsměv. František se zvedl a odkráčel do ordinace. Ordinující lékař vypadal sympaticky. Překvapilo ho to. Předpokládal, že ho čeká setkání s vyhořelým doktorem na pohotovosti. Očekával  arogantní prase, které si neváží pacientů. Mimoděk si vzpomněl na doktora Pavla Zimana, svého pediatra. Jak on toho nabubřelého dilentanta nesnášel. Od...

“Podívej se na ně, nemají žádný jištění.” “Hm,” odpověděla.  “No ne, vážně,” postavil se na schod, který odděloval byt od zbytečně velké lodžie,” oni tam chodí po střeše.” “Hm,” zopakovala.    Takhle je šmíroval už druhý den. Přes skleněné balkonové dveře sledoval dokončovací práce na novém baráku, který jim zastínil do té doby majestátní výhled na Prahu. Včera se na střeše objevil první dělník, dnes přibyli další tři a navíc začalo pršet. Vražedná kombinace, pomyslel si.    Následující den se práce na střeše nového činžáku rozjely naplno. Byl rád, protože dům konečně přestal růst a nehrozilo, že by jejich výhled znehodnotil ještě víc. Pořád krásně viděli Libe...